Doufám,že se vám blog líbí ♥

Zimní řez

3. března 2012 v 15:24 | Electro |  Hoorrrooorrs ‼

Zimní řez

Bylo svěží říjnové ráno.Mrazivým vzduchem se k zemi snášely žluté a hnědé listy.Ve stínech se mihotala jinovatka.O studenou vlhkou zeď se opíral chlapec jménem Lee Ganers a zíral na stařenu v zahradě za zdí.Lee ji sice viděl,ale ona jeho ne,babča Tallowová byla totiž slepá.Děti ve vesnici staré Tallowové přezdívaly čarodějnice a navzájem se pošťuchovaly,kdo se odváží zabouchat na její dveře.Žádné z nich však nenašlo odvahu ani vejít do zahrady.O dušičkách jí hazely na dům vajíčka a braly do zaječích.Lee se sem zatoulal,když ho přemohla nuda,a chtěl zjistit,jestli babka Tallowová nebude provádět něco napínavého.Moc pravděpodobně to nevypadalo.Měla na sobě šedivý kabát a přes něj hozený tlustý šál.Až na paty jí spadaly těžké šaty a jejich lem sákl vlhkost z trávy.Obutá byla do černých těžkých bot a na rukou měla rukavice bez prstů.Hlavu zakrýval vlněný čepec a tvář měla zrudlou chladem.Stařenaa zkoumala jednu ze čtyř jabloní před svým domem.Lee ji pozoroval s podobným fascinovaným zájmem , jako by sledoval včelu nebo mravence spěchající za svými záležitostmi.Šlachovitými prsty jedné ruky přejížděla po kmeni a po větvích,druhá ruka otevírala a zavírala zahradnické nůžky.Stařena sotápala na konec jedné větve a zvedla nůžky,sevřela čepelemi výhonek a stiskla.Když větvičku s cvaknutím odstřihla,z blízké cesmíny se vzneslo hejno drozdů.
,,Kdo je tam?" zeptala se najednou,že Lee leknutím nadskočil.Hllas měla hluboký a šeplavý,a přesto ve ztichlé zahradě zazněl jako prásknutí biče.Lee se neozval.
,,No tak," řekla.Nerozhlížela se kolem. ,,Jsem sice slepá,ale ne hluchá-ani pitomá.Jestli jsi přišel strašit starou ženskou,měl by ses stydět." ,,Já jsem Simon," řekl Lee. ,,Tak Simon," opakovala stařena a Leemu se zdálo,že v jejím hlase slyší pochybnost.Ale copak by to bylo možné? Ona ho přece od jiných nerozliší. ,,A co bys rád, Simone?" ,,Co to děláte?" zeptal se. ,,Prořezávám," odpověděla stařena. ,,Prořezávám jabloně.Kdybych je neprořezala,nerodily by tak lahodná jablíčka.Vyplítvaly by všechnu energii na nové větve a listy.Musí se zkrotit." Při slově ,,zkrotit" se nůžky doširoka rozevřely a pak zase zaklaply. ,,A teď se tě ptám znovu: co bys rád?"
,, Nic," bránil se.
,,Tak nic?" řekla. ,,Já vás kluky znám,i ty vaše mrňavé nenechavé prsty." Nečekaná jedovatost v jejím hlase Leeho zarazila.
,,Já vám nic nedělám," řekl.
,,Tak jsi pryč."
Lee se nepohnul
,,Jdi pryč," opakovala
,,Proč bych měl někam chodit?" namítl Lee.Niic tu neprovádím.Ani nejsem ve vaší zahradě.Já se vás nebojím." To bylo ovšem jen holedbání,kterému jeho třesoucí hlas na věrohodnosti nepřidal. Stařena se otočila a vykročila k němu.Její oči jako by byly zakryté námrazou stejně jako tráva pod jejíma nohama.Lee zjistil,že pohled těch kalných očí připomínající skleněnky má v sobě cosi,co nedokázal vydržet.Odstrčil se od zdi a běžel z kopce zpátky do vesnice.Když byl bezpečně z dosahu,nervózně se rozesmál.
Lee se nudil. Přestěhovali se se s matkou do vesnice nedávno,do domu,ve kterém strávila dětství.Leeho dědeček-otec jeho matky-jim totiž po své smrti dům odkázal a spolu s ním i železářství,které k domu patřilo.Leeho táta padl v daleké zemi,kde bojoval za vlast,když by Lee ještě malý;nežilo se jim vždycky lehce.Jeho matka si myslela,že přestěhování jim oběma dodá nové chuti do života.
,,Nevíš něco o babce Tallowové?" zeptal se Lee matky u večeře.
,,O babce Tallowové?" řekla překvapeně?
,,Ano o té slepé bábě nahoře na kopci."
,,Ale no tak Lee," napomenula ho. ,,Myslíš nahoře na Mnišské cestě? Ale ta už musí být mrtvá.Když jsem byla malá,muselo jí být aspoň 100.A vlastně ne,vždyť i moje matka si pamatovala,jak ji ponoukala,když byla sama malá holka."Zmlkla a zadívala se do prázdna. ,,Počkat.To přece nemůže být pravda ne?
,,No bydlí tam nějaká stará paní,,řekl Lee, ,,a je slepá a takhle jí říká každý."
,,Třeba je to její dcera,"uvažovala matka. ,,To je divné.Víš že o ní říkali že je čarodějnice?"
,,To říkají pořád," zazubil se Lee.
,,Hrozně jsme se jí báli," vzpomínala matka. ,,Nadávali jsme jí a pak jsme utekli."Zavrtěla hlavou a trochu se začervenovala. ,,Chuděra.Děti bývají hrozné."
,,Mluv za sebe," řekl Lee,sebral z mísy jablko a zakousl se do něj.
Druhý den zase vyšel nahoru na Mnišskou cestu.Vytáhl se na zeď a spustil nohy na druhou stranu.Seděl tam a díval se na domek,na jeho propadlou střechu s taškami porostlými lišejníkem,na okénka vykukující mezi popínavými růžemi a zimolezem,na neudržovaný trávník a sukovité,arktické jabloně,zkroucené a znetvořené dlouholetým prořezáváním.Lee se pobaveně usmál při pomyšlení na matčiny obavy.Natáhl špičky noh na trávník a seskočil.Vtu chvíli se ve dveřích oběvila stařena.,,Kdo to je?" zeptala se.Lee neodpověděl a vešel do bytu,když byla u jabloní.Byt byl chudý a jediné co ho zaujalo,byla zvláštní skříňka.Když jí otevřel,uviděl jednolibrovky.Lee si je vzal a když vyšel,zahrada se ozářila podivným jasem.Lee cítil jak omdlévá.Když se probral,zjistil,že je jabloň.Lee smutkem vykřikl,ale slyšeli ho jen ptáci sedící na jeho větvách.
.
Obrázky:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hizuki-chan Hizuki-chan | E-mail | Web | 11. března 2012 v 0:21 | Reagovat

Jůůůů.. je to spíš smutn a pochmmurný, ale jinak přenádherně sepsaný a s krásnym slohem.. O_o

2 alisa44 alisa44 | Web | 15. března 2012 v 17:09 | Reagovat

páni nádhera :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky,že jste můj blog navštívili a doufám,že na něj ještě někdy příjdete
Your Electro:))